Samotný název granát zahrnuje celou skupinu minerálů — například pyrop, almandin, grosulár atd. Český granát patří mezi pyropy, které se vyznačují krvavě červenou barvou. Lze ho snadno zaměnit za almandin, který se vyskytuje v tmavěji červené barvě sahající až k černé. Český granát je průhledný až průsvitný minerál a pro jeho sytě červenou barvu (barva je dána příměsí chromu) je ceněn nejen u nás, ale i ve světě. Je to zároveň drahokam drobných rozměrů (od 0,2 do 0,8 cm). Jeho název je odvozen z řec. Pyropos, pyr = oheň, ops = oko, nebo z lat. Carbuncu-lus = oharek uhlí, granatus = zrnkovitý, anglicky Bohemian garnet, německy Bčihmisches Granat, staročesky podle Klareta zrnakoč. Český granát má dle Mohsovy stupnice stupeň tvrdosti 7 až 7,5. Je výjimečně barevně stálý, odolá-vá žáru i kyselinám.
Český granát je znám už velmi dlouho
Z říčních náplavů byl nahodile sbírán od pravěku. Organizovaný sběr granátů s vývozem do Evropy začal v raném středověku, v období stěhování národů od 6. do 8. století. Ve středověku však obliba českého granátu mizí. Ojedinělé zlatnické památky jsou dochovány od 2. poloviny 14. století (relikviář z pražské katedrály). Teprve od 2. poloviny 15. století granáty častěji zdobí liturgické stříbro, zejména kalichy. Vrcholné období nastalo za vlády císaře Rudolfa II. (vládl 1576 — 1610), který podporoval brusiče kamenů a uplatňoval předkupní právo na granáty výjimečné velikosti.
Historie českého granátu
Roku 1679 označil Bohuslav Balbín pyrop termínem český granát a od té doby se pyropy nalézané v Čechách nazývaly „českými granáty“. Po roce 1700 se české granáty rozšířily v klenotnictví všeobecně. Ve 2. čtvrtině 18. století přišly do módy šperky s drobnými kameny, a tak císařovna Marie Terezie vy-dala roku 1762 zákaz vývozu českých granátů ze země. Ochránila tak domácí monopol těžby a zpracování českých granátů. V té době vznikaly brusírny v Podsedicích, Dlažkovicích, ve Světlé nad Sázavou, v Třebenicích v Horních Třebívlicích a na Skalce. České národní obrození prosadilo český granát za mineralogický symbol Čech. Stal se atributem českých vlastenců (portréty manželky Václava Hanky, dcery Františka Palackého, Boženy Němcové atd.). Pomůckou pro datování granátového šperku 2. a 3. třetiny 19. století jsou dvě techniky osazování granátů: zrnková a nýtková (klenotnické techniky). Čeští granátníci úspěšně vystavovali v 19. století výsledky svých prací na průmyslových výstavách doma i v zahraničí. Díky úspěchům výtvarníků a turnovských zlatníků na světové výstavě v Bruselu roku 1958 se český granát vrátil do soudobé umělecké tvorby a začal psát novodobou historii šperkařské produkce v Čechách.
Granát Turnov
Granát Turnov je nositelem vývoje tohoto druhu šperků a na výstavách udává trend designu a finální podoby šperků
Novodobá historie českého granátu
Novodobá historie českého granátu je spjata s družstvem umělecké výroby Granát v Turnově. Toto družstvo vzniklo v roce 1953 a od té doby se zabývá zpracováním českého granátu. Granátové šperky jeho produkce mají zcela specifický charakter a to vlivem velikosti nalézaných kamínků. Protože se jejich velikost pohybuje od dvou do šesti milimetrů, vynikne krása, jiskřivá červená barva a třpyt těchto kamínků nejvíce ve velkých plochách. Šperky s českými granáty jsou tak hustě osázeny kameny a kov tvoří nosnou konstrukci šperků. Do středu šperků se umísťují kameny větších rozměrů, ty jsou též z granátové skupiny, nikoliv však pyropy, ale výše zmíněné almandiny. Současná nabídková kolekce Granát, d.u.v. Turnov představuje nepřeberné množství klasických modelů, které jsou v posledních letech rozšiřovány o šperky s moderním tvůrčím designem, které tvoří alternativu pro mladší zákaznickou klientelu. Tento trend je podporován v poslední době i díky šperkařským sympóziím v Turnově, na jejichž organizaci se družstvo podílí.
Největší světovou sbírku historických prací s českými granáty vlastní Národní muzeum v Praze, menší sbírka je ke zhlédnutí v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze a v Moravské galerii v Brně. Ucelené kolekce jsou v Odborné šperkařské škole v Turnově (jako žákovské práce) a v tamním Muzeu Českého ráje.
Zdroj: Časopis Šperk&Móda prosinec 4/2015, www.granat.cz