ZNAČKA CARTIER
Celosvětový věhlas značky se nikdy nezrodí zčistajasna. Ty nejslavnější z nich se mohou pochlubit více než stoletou a mimořádnými úspěchy lemovanou cestou.
Cartier patří mezi ně. Značku přivedl na svět roku 1847 Louis-FranÇois Cartier, kterému se podařilo se svými šperky proniknout na královský dvůr a princ z Walesu pro něj dokonce vymyslel slovní hříčku – vítal ho slovy „Joaillier des Roi, Roi des Joailliers“ (klenotník králů, král klenotníků). Cartier u dvora přijal objednávku na výrobu 27 tiár určených pro korunovaci budoucího krále. Anglický král Eduard VII. byl korunován roku 1902 a o dva roky později udělil Cartierovi výsadu dodavatele anglického královského dvora.
Následovaly další královské výsady ze Španělska, Portugalska, Ruska, Řecka, Egypta a mnoho dalších. O nebývalé slávě jména Cartier už nemohlo být pochyb. Avšak nebyly to jen honosné šperky, které sklízely jedno celosvětové uznání za druhým. Už v roce 1904 spatřily světlo světa první hodinky Cartier. A opět se za tím skrývalo na jedné straně nezpochybnitelné mistrovství pracovníků Cartier, ale i velký kus odvahy. To když si brazilský pilot Alberto Santos-Dumont postěžoval svému příteli Louisi Cartierovi na nespolehlivost a nepraktičnost kapesních hodinek při letu. Cartier proto navrhl ploché náramkové hodinky s charakteristickým čtvercovým číselníkem. Tak se zrodily tzv. Santosky, první pánské náramkové hodinky.
SNUBNÍ PRSTENY
Žádný jiný šperk v sobě nemá tolik symboliky a tak zajímavou historii jako snubní prsten. Je to nejintimnější šperk, k němuž si člověk často vybuduje skutečně blízký vztah a ani ho nesundává z prstu. Je symbolem lásky a vzájemného vztahu, tedy symbolem stavu, statusu. Takový význam měl snubní prsten i v minulosti. Proč však právě prsten? Leccos naznačuje jeho geometrie – kruh je výrazem věčnosti, bezpečí, stálosti. Tak je prsten chápán od samých počátků, a přestože jak běží čas, mnohé symboly mizí, rok od roku ubývá sňatků a přibývá svobodomyslných partnerů, snubní prsteny stále plní své původní poslání.
Přesto se v průběhu dějin vzhled snubního prstenu dost měnil. Baroko si žádalo prsteny opulentní, secese s jemným zdobením, art deco originalitu. Světové války si vynutily skromnost, především co se materiálů týká, poválečné období naopak velkou zdobnost na důkaz lepších časů. A jak je tomu dnes? Byť sňatků ubývá, snubní i zásnubní prsteny se dobře prodávají a snoubenci na nich příliš nešetří – vždyť investují na mnoho let či desetiletí dopředu.
NEŽ SI ŘEKNOU „ANO“
Přesto se často vede diskuse, jaký má snubní prsten význam a má-li vůbec nějaký, zda musí být nutně z drahého kovu a zda nestačí si jen obtočit prsteníčky sedmikráskami. Pokud jde o význam snubního prstenu, ten je dán tradicí, která se s léty příliš nezměnila. I když: dnes je zvykem nosit snubní prsten na prsteníčku pravé ruky, ale například ve středověku se nosil na levé ruce, aby od něj krev směřovala rovnou k srdci. A dokonce se nosil na prvním článku prstu, nikoli u kořene.
ROZHOVOR – DANA MORÁVKOVÁ
Přišla na schůzku celá v elegantní černé. Jednak, jak mi prozradila, má černou pro její praktičnost ráda, jednak na ní perfektně vyniknou šperky. Na krku jí zářil přívěsek z bílého zlata ve tvaru srdíčka, celý posetý brilianty. Vzala si k němu elegantní dámské hodinky Cartier Tank a prsten z bílého zlata Cartier Trinity. Moc jí to slušelo – na černém základu zářily vzácné kamínky jako hvězdy na nočním nebi.
Dano, o vás se ví, že milujete módu a módní doplňky. A také se ví, že máte na kontě několik úspěchů v krasobruslení, dotáhla jste to až na juniorskou mistryni republiky. Byla jste jako malá holka parádivá?
Jako každá krasobruslařka jsem milovala krásné šatičky, jenže tenkrát se u nás nedaly sehnat, snad leda v Tuzexu. S maminkou jsme po večerech ručně našívaly flitry jeden vedle druhého, takže ta moje parádivost byla vykoupená velkou dřinou. Pro kvalitní boty jsme jezdili do NDR… krasobruslení byl i tenkrát hodně drahý sport.
Kromě krasobruslení jste dělala i balet a gymnastiku. Měla jste jako holka vůbec čas obhlížet výlohy a sledovat, co zrovna frčí?
Měla a dělám si ho ráda i dnes. Mám módu ráda, sleduji ji a ráda se třeba jen tak toulám Prahou a koukám do výloh, co se nosí, je to úžasný relax. A když mě třeba požádá kolega, abych mu pomohla vybrat něco pro maminku, ráda s ním obejdu obchody a společně něco pěkného vybereme.
Móda je ale taková zrádná, někdy nám diktuje i to, co každému nesluší. Je něco, co byste si asi nikdy na sebe nevzala?
U mě je to tak: sice se zajímám o módní trendy, ale beru si z nich to, co se ke mně hodí, co si myslím, že mi bude slušet. Věcí, co bych si na sebe nevzala, je víc, třeba ponožky do lodiček… Určité výhrady mám i ke krátkým tričkům do pasu a legínám. Nesnáším na noze žabky, takže v létě nosím sandály. Obecně mám ráda spíš elegantní věci, hlavně do společnosti, kam patří i pěkná kabelka a vysoké podpatky. Nejvíce si ovšem užiji parády při tancování – od účasti ve Star Dance se věnuji společenskému tanci, a ten si už ze své podstaty žádá krásné šaty.